1. Vznik Rakušníku
V přírodě je Rakušník usazená hornina s uhličitanovým složením tvořená velkým množstvím schránek fosilních živočichů propojených vápenným cementem. Rakušník je ekologicky čistým přírodním materiálem, jenž je výsledkem procesu zkamenění, jinými slovy fosilizace. Rakušník je jedním z druhů vápence, patřící do kategorie čistých vápenců. Jedná se o tvrdou hmotu, vzniklou postupem času v důsledku chemických reakcí. Z takto vzniklého kamene se po opracování stává obkladový materiál. Tento obkladový kámen má pórovitou strukturu a je téměř výhradně tvořen úlomky nebo celými schránkami mořských živočichů a jejich zbytků. Tvoří se zpravidla v mělkých oblastech moří a oceánů, jinými slovy v litorální (pobřežní) a sublitorální (bažinná, je pokryta vodou) zóně. Dle typu mušlí obsažených v tomto kameni rozlišujeme ty tvořené převážně schránkami ramenonožců (brachiopoda), plžů (gastropoda), živočichů z čeledi slávičkovitých (dreissenida), lasturnatkami (ostracoda) a dalších. Jeho granulometrické složení odpovídá usazeninám štěrkových oblázků. Rakušník je charakteristický značnou pórovitostí, jedná se o tzv. makropórovitý kámen, jež dosahuje 22 až 60 % pórovitosti (poměr objemu pórů ku objemu kamene). Těží se v povrchových dolech (lomech). Rozsáhlá ložiska Rakušníku z období neogénu se vyskytují v oblastech na jih od Ruska. Konkrétně se jedná o naleziště na území Moldavska, Krymského poloostrova (Mamayské, Kuturské, Bagerovské, Karalarské naleziště), Oděské oblasti, Ázerbájdžánské republiky (Abšeronský poloostrov) a Turkmenistánu. Dále lze ložiska tohoto kamene nalézt v Polsku, Rumunsku a jiných zemích.